"Maybe life isn't for everyone."

Svět z plastu

8. března 2015 v 18:19 | Gwlanche |  Myšlenky
Jdu si takhle po lese a nasávám tu kouzelnou vůni. Sluce prosvítá skrz majestátní duby a větvičky mi křupou pod nohama. Přijdu až k potoku a najednou... pet lahev. Někdo ji tam prostě hodil. V lese. Znechucena přemýšlím, jestli bych ji neměla vzít a vyhodit, ale proud už jí unáší dál.
Je to všude. Ať už se houpete na houpačce na dětském hřišti, nebo prostě jdete podél silnice... Pet lahve, pet lahve, pet lahve.
Jsme zahlceni. Všude jsou skládky. Brzy se svět změní v jedno velké skladiště odpadků. A abychom to oddálili, budeme odpadky vozit do vesmíru. Zkrátka zničíme nejen sebe, ale také naši velkou Matku, jiné organismy a celý vesmír!
To bude nádherný svět z plastu, už se těším...
 

Blázen

13. února 2015 v 21:13 | Gwlanche |  Diary
Sedím si jen tak nad svým deníkem s Eiffelovkou a napadně mě "skvělá" věc. Co takhle trošku krve? Pokapat s ní pár stran...
Sáhnu po žiletce, která už skoro dva měsíce ležela netknutá. Nejdřív do ruky, krev sice trochu vystoupne, ale že by snad kapala? To ani náhodou.
Takže znovu, tentokrát do malíčku. Z prstů přeci teče krve docela dost. Krůpějka se objeví a spadne na papír. Ale další už ne. Sakra, to jsem takovej srab, že se už nedokážu ani pořádně říznout?!
Postupně se pořeži na všech prstech levé ruky. Ale krev?
Nikde!
Vezmu do ruky uhel a trochu ho ořežu v ořezávátku. Odřezky beru na prsty a začmárávám každou stránku.
Když je mé dílo hotové, položím černé prsty na kůži a počárám si tváře.
Aneb když vás chytne amok den před odjezdem na lyžák...

Lék na všechnu bolest

13. února 2015 v 20:51 | Gwlanche |  Myšlenky
Bolest. Bolest? Tak to je obsáhlé téma. Psychická, fyzická, nebo jiná?
Lék na bolest, ten bychom chtěli všichni. Já tady nebudu psát, jak tu bolest znám, protože neznám. Jsem jen děcko.
Myslím, že neexistuje. Ale zas, na pár chvil nějakej lék i pomůže.
Když jste psychicky na dně, sáhnete třeba po žiletce.
Když vás něco bolí fyzicky, dopujete se prášky.
Ale navždy skoncovat s bolestí? Kéžby...
Kéžby na celém světě byl mír, kéžby se neumíralo.
Takovej lék by byl potřeba!
My tady ho moc nepotřebujeme. Jiní ho potřebují víc...
Ale co já o to vím?
 


Život s někým po boku?

10. února 2015 v 15:31 | Gwlanche |  Diary
Nikdy jsem nevěřila, že bych někdy mohla mít někoho, kdo by mě měl rád. Protože, nebudeme si lhát, nejsem vůbec hezká. Navíc, kdo by chtěl holku s takovým vkusem a pohledem na svět? Takže ošklivá a navíc divná. Krásná kombinace, ne? Ale i přesto. On není krásný, ale je... to prostě on. Je chytrý, milý a vtipný. A je starší a vyšší, takže skvělé. :3 :D
Ale o to tu nejde. Všichni všude píšou, jak na vzhledu strašně záleží. Jenže já pochopila, že to tak vůbec není. Jde o chování a taky o to, jak se o sebe staráte. Zjistila jsem, že vzhled není rozhodující.
Po měsících anorexie, sebepoškozování a depresí najednou zjistit, že vzhled není tak rozhodující, je vážně "příjemné".
Takže mám se dobře, v rámci možností.
Už zas jím, v rámci možností.
Už se neřezu, ovšem jen v rámci možností...
Takže život s někým po boku nejspíš není tak nerealistický, jak jsem si myslela.

Zakázáno

24. ledna 2015 v 11:18 | Gwlanche |  Myšlenky
Zákazy jsou všude. Ať už jde o malé nebo velké, prostě na ně narážíte na každém rohu. Nejvíc zákazů máme asi my, děti do 15 nebo 18 let. Teď nemyslím "jen" sex, alkohol a cigarety. Myslím teď skoro všechno, co nás obklopuje. Zamyslete se, kolik máte zákazů co nesmíte dělat? Strašně moc.
Samozřejmě mnohé zákazy chápu, ale některé vážně ne. Myslím, že z nás stát chce mít poslušné ovečky nevybočující z řady. Což je smutné. My "děti" některé zákazy porušujeme, ale jsem pak za to potrestáni. Proč? Protože lezeme, kam nemáme, užíváme si života, bouříme se proti pravidlům?
Představte si, jak by byl život nudný, kdybychom poslušně poslouchali.
Co třeba zákaz jezdit na kole bez helmy? Ano, je to důležité, ale naši rodiče taky jezdili "jen tak" a nic se jim nestalo. Mě se to třeba hrozně příčí, protože vypadám s helmou jako největší idiot. A na nějakých polních cestách to ani potřeba není, ne?
Ale nebudu to tu rozvádět...
Jediné, čeho se bojím, že za nějakých dvacet let budeme muset jezdit s helmou a chrániči i v autě...

Pusa na dobrou noc

22. prosince 2014 v 14:33 | Gwlanche |  Myšlenky
Taky dáváte rodičům pusu, když jdete spát? Já ano. Je to takovej rituál.

Pusinku na dobrou noc
dám Vám
Je to jen takovej los
na zbytečnej krám

Bez lásky
našpulené rty
jsou to sázky
za tlustými skly

ruce za zády
aby nepoznali
jizvy nerady
se ukazují

Smutný pohled
mého otce
můj zubožený vzhled
trhá mu srdce

Dobrou noc
milí rodiče
moje moc
a vaše tradice

Se neslučují

Why so weird?

20. prosince 2014 v 11:51 | Gwlanche |  Obrázky
Každý máme nějakou slabinu. No, z dob, kdy jsem vážila 43 kilo, žádné fotky nemám. Neměla jsem nějak chuť se fotit, nevím. Každopádně občas mi připadá, že už je to za mnou. Že už jsem v pohodě. A občas zase ne. Někdy si říkám - proč jíst? Jsem tlustá. A někdy zas - Byla jsem blbá. Teď je to OK. Nebudu už nad tím přemýšlet.
A vážně nevím. Tady jsou nějaké aktuální fotky, tak se pokochejte...
Váha 48 kilogramů s oblečením.
Výška 166 cm. (nejspíš)

Vánoce jsou tady, máme býti rádi?

20. prosince 2014 v 11:39 | Gwlanche |  Diary
Občas přemýšlím o tom, co to Vánoce vlastně jsou. Je to pořád jen oslavování narození Krista? Myslím, že ne. V dnešní době jsou Vánoce jen o penězích. Děti se předhánějí jakej novej mobil dostanou a kolik už mají tabletů. Já si nic takového nepřála. Nepotřebuju tablet, ani nový Iphone. Je to zbytečnost, jako každá jiná. Své Vánoce si představuji jinak. U živého stromu ve sněhu, s kamarády, s dobrou náladou. Proč se nepředhánět v tom, kdo vyrobí šílenější dárek? Mnohem radši bych to tak dělala. Vánoce miluju, ale teď už jaksi postrádají svůj smysl. Já mám nejradši, když se pěkně obleču, sedneme si ke stolu a ta nádherná atmosféra začíná. Strašně miluju, když vběhneme do pokoje a tam je rozsvícený nádherný stromeček s prskavkami. A dárky? V takové chvilce? Nejsou potřeba...!
A když jsme u toho oblékání...
Můj "slavnostní" outfit.

Samomluva

19. prosince 2014 v 15:53 | Gwlanche |  Myšlenky
Samomluva je jediný způsob, jak si popovídat s inteligentním člověkem
Kdo z nás si pro sebe někdy nepovídal?
Já se sebou mluvím dost často. Samozřejmě jen v duchu.

Dva hlasy v mé hlavě
hádají se spolu
stahují se dolů

Škádlí se hravě
ve víru rozkolů
ve změti rozporů

Mučí mne bolavě
v tom jejich blábolu
zmateném symbolu

Halím se tmavě
šaty pro mrtvolu
holduji alkoholu!

Ty hlasy v mé hlavě
si tam užívají
hravě.

Bože neumím psát... Ale nevadí snad mne za to nezbičujete...

Otázky

19. prosince 2014 v 15:38 | Gwlanche
Rozhodla jsem se dát do rubriky Ankety nějakou anketu a článek týkající se daného tématu.
Pro Ana
Obsáhlé téma. Já sama jsem pro ana byla a dá se říct, že pořád jsem. I když už jím. Dívky vyznávající tuto "podivnou modu" nijak neodsuzuji. Vím jaké to je.
Tyto Ana stránky jsou rozhodně velmi nebezpečné. Je jedno, jestli je vám dvanáct nebo dvacet na těchto stránkách jste vždy vítaní. Žebra a vylezlé kosti jsou prostě strašně cool, to samé u řezání.
PS: Já se nikdy neřezala proto, že je to cool. Je to totiž podivná úleva.
Na druhou stranu, tato komunita drží vždy při sobě. Je roztomilé, jak se dívčiny podporují a myslí na sebe. Některé jsou velmi milá stvoření!

Takže to shrnu: Pro Ana blogy jsou sice nebezpečné, ale jsou tu a budou tu asi ještě dlouho. S tím se nedá nic dělat. Není to jen něžná komunita navádějící ke smrti?

Kam dál

Nenávist, to je silný cit...