"Maybe life isn't for everyone."

Prosinec 2014

Pusa na dobrou noc

22. prosince 2014 v 14:33 | Gwlanche |  Myšlenky
Taky dáváte rodičům pusu, když jdete spát? Já ano. Je to takovej rituál.

Pusinku na dobrou noc
dám Vám
Je to jen takovej los
na zbytečnej krám

Bez lásky
našpulené rty
jsou to sázky
za tlustými skly

ruce za zády
aby nepoznali
jizvy nerady
se ukazují

Smutný pohled
mého otce
můj zubožený vzhled
trhá mu srdce

Dobrou noc
milí rodiče
moje moc
a vaše tradice

Se neslučují

Why so weird?

20. prosince 2014 v 11:51 | Gwlanche |  Obrázky
Každý máme nějakou slabinu. No, z dob, kdy jsem vážila 43 kilo, žádné fotky nemám. Neměla jsem nějak chuť se fotit, nevím. Každopádně občas mi připadá, že už je to za mnou. Že už jsem v pohodě. A občas zase ne. Někdy si říkám - proč jíst? Jsem tlustá. A někdy zas - Byla jsem blbá. Teď je to OK. Nebudu už nad tím přemýšlet.
A vážně nevím. Tady jsou nějaké aktuální fotky, tak se pokochejte...
Váha 48 kilogramů s oblečením.
Výška 166 cm. (nejspíš)

Vánoce jsou tady, máme býti rádi?

20. prosince 2014 v 11:39 | Gwlanche |  Diary
Občas přemýšlím o tom, co to Vánoce vlastně jsou. Je to pořád jen oslavování narození Krista? Myslím, že ne. V dnešní době jsou Vánoce jen o penězích. Děti se předhánějí jakej novej mobil dostanou a kolik už mají tabletů. Já si nic takového nepřála. Nepotřebuju tablet, ani nový Iphone. Je to zbytečnost, jako každá jiná. Své Vánoce si představuji jinak. U živého stromu ve sněhu, s kamarády, s dobrou náladou. Proč se nepředhánět v tom, kdo vyrobí šílenější dárek? Mnohem radši bych to tak dělala. Vánoce miluju, ale teď už jaksi postrádají svůj smysl. Já mám nejradši, když se pěkně obleču, sedneme si ke stolu a ta nádherná atmosféra začíná. Strašně miluju, když vběhneme do pokoje a tam je rozsvícený nádherný stromeček s prskavkami. A dárky? V takové chvilce? Nejsou potřeba...!
A když jsme u toho oblékání...
Můj "slavnostní" outfit.

Samomluva

19. prosince 2014 v 15:53 | Gwlanche |  Myšlenky
Samomluva je jediný způsob, jak si popovídat s inteligentním člověkem
Kdo z nás si pro sebe někdy nepovídal?
Já se sebou mluvím dost často. Samozřejmě jen v duchu.

Dva hlasy v mé hlavě
hádají se spolu
stahují se dolů

Škádlí se hravě
ve víru rozkolů
ve změti rozporů

Mučí mne bolavě
v tom jejich blábolu
zmateném symbolu

Halím se tmavě
šaty pro mrtvolu
holduji alkoholu!

Ty hlasy v mé hlavě
si tam užívají
hravě.

Bože neumím psát... Ale nevadí snad mne za to nezbičujete...

Otázky

19. prosince 2014 v 15:38 | Gwlanche
Rozhodla jsem se dát do rubriky Ankety nějakou anketu a článek týkající se daného tématu.
Pro Ana
Obsáhlé téma. Já sama jsem pro ana byla a dá se říct, že pořád jsem. I když už jím. Dívky vyznávající tuto "podivnou modu" nijak neodsuzuji. Vím jaké to je.
Tyto Ana stránky jsou rozhodně velmi nebezpečné. Je jedno, jestli je vám dvanáct nebo dvacet na těchto stránkách jste vždy vítaní. Žebra a vylezlé kosti jsou prostě strašně cool, to samé u řezání.
PS: Já se nikdy neřezala proto, že je to cool. Je to totiž podivná úleva.
Na druhou stranu, tato komunita drží vždy při sobě. Je roztomilé, jak se dívčiny podporují a myslí na sebe. Některé jsou velmi milá stvoření!

Takže to shrnu: Pro Ana blogy jsou sice nebezpečné, ale jsou tu a budou tu asi ještě dlouho. S tím se nedá nic dělat. Není to jen něžná komunita navádějící ke smrti?

Blázen

19. prosince 2014 v 15:26 | Gwlanche |  Básničky z popelnice
Mříže poškrábané zlámanými nehty
Slzy do kůže se vpalují
Hlínu v prášcích jíst ti vnucují

Až vyjdeš
Tvá duše bude mrtvá
Prej blázen se z tebe stal
Starého přítele nám vzal
Bezmocně buší do stěn
Už mučení se chystá
Záchod září jak stříbrná bista

Jako pták uletět
Navždycky pryč
Psychiatr bere už
Železný bič

Ale když do konce to necháš dojít
V blázinci nechaj tě pojít!

Lilith

19. prosince 2014 v 15:25 | Gwlanche |  Básničky z popelnice
Ticho drásající nervy
oči vyschlé bez slz
v břiše kroutí se jen červi
musím probojovat se skrz

Mé druhé jméno je zkáza
to první nechtěj znát
osamělá jak rozbitá váza
natahuješ svůj hnát

Jsem smrt
stojím na břehu
uteč, než Tě stáhnu
zničím Její něhu
Jsem Lilith
tak si kousni, Adame...

Kdo jsem?

19. prosince 2014 v 15:23 | Gwlanche |  Já Gwlancha
Někteří mne znáte z asku, někteří z wattpadu, jiní z bravowebu. Jsem Gwlancha, jak již víte. Toto jméno je z jedné naprosto dokonalé série knih od Andrzeje Sapkowskiho. Ale to není to podstatné.
Je mi čtrnáct let, občas píšu jako normální puberťačka, kterou jsem, občas takto podivně spisovně. Možná jsem dítě, ale jsem také člověk!
Možná mám talent na psaní, možná jsem antitalent na všechny sporty, možná mi jde kreslit.
Jestli něco vím o své povaze tak toto: Extrémně přecitlivělá
Pocity méněcennosti
Deprese ze vzhledu
Občasné sebepoškozování
Sklony k anorexii
A tím si rozhodně nijak nelichotím. Je to tak.
To je zatím vše, co napíšu.
Já vlastně ani nevím, kdo jsem...
Nenávist, to je silný cit...